Lodě.cz on-line přístav pro plavby na sladkých i slaných vodách

 
Asi každý námořník - a také naprostá většina kapitánů námořních jachet - zná americké filmové drama JC Chandora "All Is Lost" z roku 2013 s Robertem Redfordem jako jediným hercem. Film byl uveden do německých kin 9. ledna 2014.

Bezejmenného jednorukého námořníka (Robert Redford) probudí ze spánku náhlá tekoucí voda na jeho 39stopé plachetnici "Cal 39" Virginia Jean. Jeho plachetnice narazila do kontejneru plovoucího v moři, který uvízl v trupu, a námořník je v nouzi.
Mohl by se tento hororový scénář brzy naplnit na Baltském moři? Jak oznámila Švédská námořní správa v oznámení pro námořníky ze dne 12. června 2024 na ufs.sjofartsverket.se , v období od 29. května do 31. října 2024 neplave nepluje opuštěný kontejner, ale "bezpilotní plachetní bóje - délka 2 m, výška 1,1 m a hmotnost 60 kg, a to v oblasti severovýchodně od Kriegers Flak.

Kriegers Flak je pobřežní systém větrných farem v Baltském moři sestávající ze tří částí, z nichž každá se nachází ve výhradních ekonomických zónách (EEZ) Dánska, Švédska a Německa a pokrývá celkovou plochu 132 kilometrů čtverečních.
Část v německé EEZ je v provozu jako pobřežní větrná farma Baltic 2 od roku 2015, část v dánské EEZ je v provozu od roku 2021, švédská část je stále ve fázi plánování. Je pojmenována po útesu Kriegers Flak, který leží pod hladinou moře.

Účelem provozování plachetní bóje je studovat vliv větru na větrné farmy , uvádí zpráva. Plachetní bóje se pohybuje mezi předem určenými navigačními body s GPS a autopilotem maximální rychlostí 2 uzly (3,7 km/h).

Pozor: plachetní bóje je neosvětlená, nemá odrazky ani AIS.
Je však otázkou, zda by neúmyslnou srážku s plachetní bójí bez újmy přežila menší plachetnice nebo sportovní motorová jachta nebo zda by 60 kilogramové plovoucí zařízení nemohlo způsobit při kontaktu poškození trupu laminátové lodi, takže v nejhorším případě by mohl hrozit scénář jako ve výše zmíněném filmu All Is Lost.

Výrobce a prodejce bezpilotní ghost boje, Offshore sensing a.s. o tom na svém webu sailbuoy.no žádné informace nemá. Jednoduše uvádí, že Sailbuoy je "bezpilotní povrchové plavidlo s dlouhou životností v oceánech". Plachetní bóje se po celé měsíce autonomně plaví oceány a odesílá data v pravidelných intervalech.

Sailbuoy lze "použít pro různé námořní aplikace": od "měření parametrů oceánu a atmosféry po sledování ropných skvrn nebo jako komunikační reléovou stanici pro podvodní přístroje".

Není to poprvé, co Sailbuoy Společnosti Offshore Sensing funguje autonomně: od 6. do 20. listopadu 2015 byla použita pro měření vln poblíž komplexu ropných plošin Ekofisk v Severním moři. Tehdy, stejně jako nyní, bylo plavidlo na 100 procent poháněno větrem a obousměrně komunikuje přes síť Iridium.

Během testování si Sailbuoy udržela svou pozici "přibližně 20 km severovýchodně od Ekofisku (na závětrné straně) v drsných podmínkách," podle Offshore Sensing. Průměrná rychlost větru naměřená u Ekofisku během testování byla 9,8 m/s s maximem 20,4 m/s, přičemž vítr foukal převážně z jihu a jihozápadu.
V současné době nejsou k dispozici žádné informace o tom, zda během předchozí nebo současného nasazení Sailbuoy došlo ke srážkám s menšími loděmi a případných následcích.

Kapitánům, kteří se plaví ve výše uvedené oblasti Baltského moře, se doporučuje, aby měli oči otevřené a v případě potřeby se oblasti v noci vyhýbali, protože Sailbuoy není osvětlená. Redakce SeaHelp prosí kapitány sportovních lodí o zasílání případných poznatků a informací o pozorování/kontaktech s autonomní plachetní bójí. Vaše informace i v češtině můžete zasílat na office-ost@sea-help.eu.